Projevy

 Slušně oblečený muž, dává znamení a to tak, že kyne rukou. Na protější straně chodníku je jakási ženská postava, asi ve středních letech. Není náhoda, že se blíží k sobě přes frekventovanou silnici. Něco důležitého asi spěchá, když konečně k sobě dorazí. Ne však na střed silnice jak mnozí doufají. Ani žádný ostrůvek. Prostě muž je pohotovější a za běhu dává instrukce, aby dotyčná na něj počkala. Ta jej ze začátku ignoruje a chce vstoupit do vozovky. Provoz je silný, takže znehybní. V celém tom ději není třetí osoby, která by to pozorovala. Lidé jsou totiž nevšímaví. Možná by se dalo zmínit do jaké společenské vrstvy patří. Předem musím podotknout, že nejde o milostnou scénu, ale čistě pracovní poměr. V daném okamžiku pracují ve firmě pro výrobu skládaček z lega. Moderní záležitost a příležitost jak se zaopatřit. Vyhneme-li se jejich rozhovoru, který není příliš dlouhý, zjistíme, že odchází společně. Je pátek a tak si to můžou dovolit. Nečeká je kino ani divadlo. Proč jsme došli až sem? Z krátkodobého hlediska je to sporná situace a vyžaduje malou nápovědu. Ale čím děj vyšperkovat, když o nic nejde. Lidé se prostě potkávají a končí na různých místech. Třeba nakradli kostičky z továrny a scházejí se na tajném místě, kde je kompletují. Takový příběh by byl kulantní ne však umravňující. Tedy šli na skleničku červeného rulandského, aby si odpočinuli. Co znamená? Když dva skončí ve vinárně? Prostě si chtějí porozumět. Opět se nic zvláštního nestalo, ale něco tady nepasuje. Je to sám autor, který zasahuje do děje. Přiznejme si to, moc toho neumí. Posedlý laksností. Jež svůj rádoby humor tahá po všech čertech. Má odpískáno, tenhle mač prohrál. Způsobem férovým.