Období: květen 2015

Aj vlastní člověk básní. číst dál

Každá polonahá myšlenka ve svých záhybech ukrývá řadu diskusí. Lidé jsou schopni číst její kód a dokonce běhat kolem něj. Co zbývá, když zrak pohasíná v šeru a jsme odkázáni na jiné smysly? Bude to v pořadí další bod, cíl meta, nebo pouhá věta než zakončí náš skon. Naší úchvatnou existenci. Plivali jsme na chodníky a stačilo to jen na pár pokusů, abychom to dovedli k dokonalosti. Tíží nás hodnoty a celý svět. Období, která přeskočíme, abychom se mohli vracet. To se říká, když vládne politika a žádná splněná přání. Uhlem malujem na komíny a mour nás děsí. Tam kdesi uvnitř. Pár let degenerace... číst dál

Vším co je mi milé, číst dál

Ulice plná shonu. Laškujem u kašny a vidíme ten frmol. Někteří jsou si jisti krokem jiní to berou cvalem. Co shánějí ty davy? Nejspíš jen tak koukají, aby byli. Není shrbených jsou spousty cílevědomých a kráčí zpříma. Svobodně a v naději. Ten svět je nějak hustě obydlen. To se zdá. Vše jako verze z filmu. V tom vypukla přestávka a výsledek? Chaos. Není svět v náhodilosti, kdy konečky prstů cítíme chvění. Nebo za rukáv zatahá upřímnost. Tak mám ten pocit, že jdu s nimi, anižbych změnil místo. Prostě nejdu, jenom se nesu. Jako pták nebo slepice. Těsně nad povrchem. Všichni snášejí zlatá vejce... číst dál