Projevy II

Sázení růží v nedělní době to oč tu běží. Trnitá cesta bez výsledku napodobení. Žháři v ulicích, zapalují svíce a pouliční lampy. I v myšlenkách se topí davy, bez reklamy obdivu. Jsme pohlceni ve zkušební době na náměstí Míru. Hlavní třídou pluje verš a samizdat končí. Těla se probojovala do mezipater činžovního domu. Nájemné dosud neuhrazeno. Tak smělejší ten, kdo vyčká. Okolo je vidět spousty věcí a přeci něco chybí. Dny tonou se svou hřívou za zvuku písně co jsme zdědili. Úmysly jsou čisté i v tom hnízdě, vysoko nad zemí. To už bylo a zase se vrací jako ptáci co táhnou na jih. Vždy na podzim obzor potemní a v sychravém dnu za teplem spěchá každý. Otcové rodin motivováni bez legrace, činí úměrně sobě. Je vidět čas zpadaného listí. Kroky někde končí pro svou zapomětlivost a znovu se rýsují obzory. Vykradená lékárna se vzácnými dary končí na jednom neznámém předměstí. Bez trvalého štěstí můžeme plánovat jak chceme. Do té doby dokud z nás nic nezbude.