Projevy III

Ulice plná shonu. Laškujem u kašny a vidíme ten frmol. Někteří jsou si jisti krokem jiní to berou cvalem. Co shánějí ty davy? Nejspíš jen tak koukají, aby byli. Není shrbených jsou spousty cílevědomých a kráčí zpříma. Svobodně a v naději. Ten svět je nějak hustě obydlen. To se zdá. Vše jako verze z filmu. V tom vypukla přestávka a výsledek? Chaos. Není svět v náhodilosti, kdy konečky prstů cítíme chvění. Nebo za rukáv zatahá upřímnost. Tak mám ten pocit, že jdu s nimi, anižbych změnil místo. Prostě nejdu, jenom se nesu. Jako pták nebo slepice. Těsně nad povrchem. Všichni snášejí zlatá vejce. Já si musím vysedět to svý.  Ptáte-li se při neodkladné záležitosti čím budu, až vyrostu? Nejdříve chléb a sůl. Potom beznadějná flustrace a pak místo, které mám jen pro sebe. Nespokojenost je věc ošidná. Malovaná chladnými temperami. Podzimního zpadaného listí. Naopak vášeň pro cokoli bývá darem a chloubou. Ty naše vlastnosti. Ta psychologie ta netrénovaná životní etapa. Musel jsem se zamyslet, abych vysypal něco z rukávu. Bohužel mám jen co mám a rukávy v tom nehrají roli. Ještě bych věděl, ale zkouším mlčet tak se projevím nejvíce. Kašna vydala své bohatství i můj úsudek to bylo to hlavní.