Tam tedy ne?

Aj vlastní člověk básní.

Je to básník určitě.

Ukrytý v tónině.

V horku i zimě.

Na lavečkách poetů.

Kousek dál,

vítr stlal v peřinách.

Mých rozcupovaných.

A stvoření se kálo.

Šlo za teplem, hřálo.

Slunce hlásí poledne.

Mě zůstala nitka,

kousek smítka.

Menšího než prst.

Procitnu a je mi známo.,

žít si ve svém, ujednáno.

Zůstaňte prý příjde čas.

Odebere ze svých řas.

Malou naději

a potom vážněji

Ztlumím svůj hlas.

Poezie proniká,

A potom příjde panika.

... že jsme to zkusili jednou.

Dívkám tváře blednou.

Potom se rozpláčí.

A velmi tiše mě umlčí.