Muchomůrky bílé

Syntéza všech prvků pole zaujetí tradičním způsobem s rozvážným následkem proniká jednotlivostí. Aby se něco stalo,  Průběh je písmem dluhů. Když podnět, potom klasifikace. Když na povrchu osvětlujeme pouhými světelnýmy prvky je vše samozřejmé, možná banální.. Ovšem forma  stává se stručností. V jednotlivostech nacházíme uspokojení a jsme plně vybaveni. Postulát, akademická praxe. Díky všem nezdarům a pohybujícím se frázím máme přehled snad i o sami sebe. Nezpočet tvarů a významů trčí na zběsilé rychlosti uvědomění se číst dál

... číst dál

Bezlistový suchý strom už nevydá své plody. Stařec neusedne za volant a štěstěna je vrtkavá. Mnohdy se opožďuje a tak zbývá sebeuplatnění. Monolity a banality nabízí ke sklizni a vybízí ku radikalnímu. Trenérská či jiná činnost, vše na jednom stole. Co podnítilo k vulgární přepážce s otevřeným koncem. Číslo mobilního telefonu je hluché. Uživatel neexistuje. O tom až příjde potom bude cílit k mimořádným výkonům našeho poselství k získání maximálních možností. A možná i vědomě zajiskří půvab, tam kde opadalo listí. Továrna na sny, běží nepřetržitě. Už jako malé dítě, vykukuje z peřinky a čím ... číst dál

A tak opět v převaze dlouhé sdílení některých témat, lačných po popisu. Do zvláštní kategorie zařazuji civilizační expanzi s dávnověkou kulturní identitou. Má-li přednost?  Je to růst čistých tendencí pro něž platí zákonitá odmlka v pracovním popisu nevzdělanosti. Konkrétním bodem by mohl býti útvar. Spíš polotovar se hodí přesněji. Expoziční vitrína dávnověku. Nesituovaná, neobnažená. Spřažená kulturně však povědomě. Klasická přestřelka na miskách vah. Ským to může být nahlíženo? Průvodní jevy veškeré žádné. Přesně démonické, demotivující. Což připsat si další křížek slabosti, malosti?... číst dál

Aj vlastní člověk básní. číst dál

Každá polonahá myšlenka ve svých záhybech ukrývá řadu diskusí. Lidé jsou schopni číst její kód a dokonce běhat kolem něj. Co zbývá, když zrak pohasíná v šeru a jsme odkázáni na jiné smysly? Bude to v pořadí další bod, cíl meta, nebo pouhá věta než zakončí náš skon. Naší úchvatnou existenci. Plivali jsme na chodníky a stačilo to jen na pár pokusů, abychom to dovedli k dokonalosti. Tíží nás hodnoty a celý svět. Období, která přeskočíme, abychom se mohli vracet. To se říká, když vládne politika a žádná splněná přání. Uhlem malujem na komíny a mour nás děsí. Tam kdesi uvnitř. Pár let degenerace... číst dál

Vším co je mi milé, číst dál

Ulice plná shonu. Laškujem u kašny a vidíme ten frmol. Někteří jsou si jisti krokem jiní to berou cvalem. Co shánějí ty davy? Nejspíš jen tak koukají, aby byli. Není shrbených jsou spousty cílevědomých a kráčí zpříma. Svobodně a v naději. Ten svět je nějak hustě obydlen. To se zdá. Vše jako verze z filmu. V tom vypukla přestávka a výsledek? Chaos. Není svět v náhodilosti, kdy konečky prstů cítíme chvění. Nebo za rukáv zatahá upřímnost. Tak mám ten pocit, že jdu s nimi, anižbych změnil místo. Prostě nejdu, jenom se nesu. Jako pták nebo slepice. Těsně nad povrchem. Všichni snášejí zlatá vejce... číst dál

Sázení růží v nedělní době to oč tu běží. Trnitá cesta bez výsledku napodobení. Žháři v ulicích, zapalují svíce a pouliční lampy. I v myšlenkách se topí davy, bez reklamy obdivu. Jsme pohlceni ve zkušební době na náměstí Míru. Hlavní třídou pluje verš a samizdat končí. Těla se probojovala do mezipater činžovního domu. Nájemné dosud neuhrazeno. Tak smělejší ten, kdo vyčká. Okolo je vidět spousty věcí a přeci něco chybí. Dny tonou se svou hřívou za zvuku písně co jsme zdědili. Úmysly jsou čisté i v tom hnízdě, vysoko nad zemí. To už bylo a zase se vrací jako ptáci co táhnou na jih. Vždy na po... číst dál

Slušně oblečený muž, dává znamení a to tak, že kyne rukou. Na protější straně chodníku je jakási ženská postava, asi ve středních letech. Není náhoda, že se blíží k sobě přes frekventovanou silnici. Něco důležitého asi spěchá, když konečně k sobě dorazí. Ne však na střed silnice jak mnozí doufají. Ani žádný ostrůvek. Prostě muž je pohotovější a za běhu dává instrukce, aby dotyčná na něj počkala. Ta jej ze začátku ignoruje a chce vstoupit do vozovky. Provoz je silný, takže znehybní. V celém tom ději není třetí osoby, která by to pozorovala. Lidé jsou totiž nevšímaví. Možná by se dalo zmínit ... číst dál

Přináším hru bez vítězů. Patetický referát zdravé melancholie. Chvíle jež vedou cestou zkoušek a pokušení. Disciplínou utkanou z pavoučích vláken. Měnící se otevřenost v uzavřenost bytí. Svéhlavý popud, že to správné, dorazí opožděně s patřičnou podšívkou. Optimistický výhled do světového dění. Už se mi nechce věřit, musím doufat a kazím si tedy charakter hlavně pro vděčné davy. Pauza na vrcholové scéně mého dobrodružství. Čtenář jistě pochopí, že nejde o žert, ale spíš nějakou nadsázku. Je mi smutno pod hvězdami zatoulaného kritika, když ví, že konečná je pojítkem, který tu předkládám. A n... číst dál